Džunglí příprav nového stavebního zákona ve zkratce

Stávající zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) za svou relativně krátkou existenci doznal značných a četných změn, které stále přesto nedosáhly optimální délky procesů podle něj běžících, což se projevuje smutným místem na dolních příčkách žebříčku rychlosti získání oprávnění ke stavbě. Problémy jsou však i s rychlostí územního plánování, a proto není divu, že vznikla iniciativa pro novou kodifikaci stavebního práva, která má zrychlit stavebně právní procesy, aby odvětví stavebnictví mohlo plně uplatnit svou kapacitu a dále růst. Na druhé straně pomyslné barikády se však nesmí zapomínat na ochranu veřejných zájmů, které mohou zrychlováním utrpět, a i tato cesta opatrnosti má mnoho hlasitých zastánců. Ve zcela ideálním případě by měl nový stavební zákon přinést kompromis mezi oběma zájmovými proudy.

První varianta návrhu nového stavebního zákona přišla s ambiciózním plánem restrukturalizace úředního aparátu, kdy jejím východiskem mělo být odpoutání stavebních úřadů od samosprávy, pod v níž, byť v přenesené působnosti fungovaly, a jejich podřízení novému Nejvyššímu stavebnímu úřadu, a dalším ambiciózním plánem na zavedení automatizace vydávání oprávnění k výstavbě. Tato varianta se setkala s velkou kritikou, nejen z odborných kruhů, a vysloužila si nálepku, že je připravovaná především pro developery. Značnou slabinou bylo vynechání ochrany některých veřejných a soukromých zájmů zejména díky možnosti vydání automatického stavebního povolení. Z pohledu soukromých zájmů nepomohla ani idea zřízení „hlídacího psa“, který však měl hlídat pouze okolní pozemky, které s hlídaným pozemkem mají společnou hranici, což do značné míry připomínalo návrat k pojetí mezujícího souseda z dřívějších let namísto současně používaného stavbou přímo dotčeného souseda, což odpovídá i judikatornímu vývoji od 90. let 20. století.

Není proto divu, že se k návrhu nového stavebního zákona sešlo značné množství připomínek, které byly řešeny v rámci druhé varianty zpracovávané při mezirezortním připomínkování. Ani druhá varianta však není dokonalá, a snesla se na ni opět kritika nejen odborné veřejnosti. Restrukturalizace úředního aparátu byla zmírněna, kdy především byly zachovány stavební úřady na obecní úrovni, avšak při zachování jejich odloučení od samosprávy. Možnost automatického povolení stavby, jakožto nejkontroverznější téma, byla vypuštěna a namísto toho byly zavedeny přísné lhůty pro vydání rozhodnutí s tím, že při případné nečinnosti může nadřízený stavební úřad věc převzít.

Namísto toho, aby byl návrh stavebního zákona dále diskutován, došlo k politickému rozhodnutí, že návrh bude předložen Poslanecké sněmovně k projednání s tím, že bude ještě upraven pozměňovacími návrhy. Zcela oprávněně se na tento způsob schvalování zásadního právního předpisu, který má harmonizovat stavebně právní procesy, snesla kritika, kdy odhlédneme-li od toho, že návrh stavebního zákona měl být předložen perfektně připravený a v tzv. „mašličkách“, je velká pravděpodobnost, že ve značném množství pozměňovacích návrhů dojde k chaosu a jejich postupným schvalováním může dojít k narušení funkčnosti nového stavebního zákona.

Podle očekávání se sešla celá řada pozměňovacích návrhů, což vyústilo ve verzi návrhu zákona z dílny hospodářského výboru, který do své verze z 3. února 2021 komplexně zapracoval pozměňovací návrhy a doporučil, aby se nadále pracovalo s touto verzí. I přes tento sjednocující krok se k této verzi sešlo značné množství připomínek, které mohou zásadně ovlivnit koncepci nového stavebního zákona.