Dálkové nahlížení do spisu stavebního úřadu

Základním právem účastníka správního řízení je právo se vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jehož logickou součástí je i právo seznámit se s těmito podklady v rámci nahlížení do spisu podle § 38 správního řádu. V dnešní době pokročilé elektronické komunikace je pak zcela logickou otázkou, jestli lze do spisu vedeného pro věc stavebním úřadem nahlédnout „dálkově“, a to především zasláním elektronické kopie spisu.

Stávající stavební zákon – zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), sice obsahuje speciální úpravu nahlížení do dokumentace stavby ve svém § 168 odst. 2, avšak toto upravuje pouze souhlas vlastníka stavby nebo pořizovatele této dokumentace s pořízením jejich kopií, nicméně tato podmínka se uplatňuje pouze mimo probíhající řízení. V probíhajících řízeních je možné uvažovat o možnosti v odůvodněných případech odepřít nahlížení do vybraných částí dokumentace, a to z důvodu ochrany osob a majetku. Uvedené ustanovení však možnost dálkového nahlížení neobsahuje.

Je tak nutné vrátit se do obecné úpravy nahlížení do spisu obsažené v § 38 odst. 4 správního řádu, která upravuje právo účastníka řízení, aby mu správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části. Je však možné z tohoto práva odvodit právo na zaslání kopie spisu nebo jeho části? Jednoduchá odpověď je ne nebo alespoň zatím ne.

Tato otázka byla předmětem výměny názorů mezi veřejným ochráncem práv a Ministerstvem vnitra, kdy zjednodušeně veřejný ochránce práv zastával[1] opakovaně[2] stanovisko, že právo dálkového nahlížení lze dovodit a ministerstvo by jej mělo potvrdit v rámci metodického stanoviska, a Ministerstvo vnitra zastávalo[3] opakovaně[4] stanovisko, že právo dálkového nahlížení odvodit nelze a toto dokládá zejména odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 As 16/2011 ze dne 23. 6. 2011, který uvedl: „Podle správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., jeho § 38 odst. 4, s právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části, nikoliv však právo, aby správní orgán kopie účastníku řízení zasílal.“ Nelze si nevšimnout, že Ministerstvo vnitra se touto otázkou dále hlouběji zabývalo v rámci Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu a správnímu trestání, kdy v příloze č. 1 k zápisu ze dne 31. 5. 2019 vyplývá závěr č. 169, který potvrzuje předchozí stanovisko Ministerstva vnitra a ztotožňuje se závěry Nejvyššího správního soudu.

Postup Ministerstva vnitra založený na soudním výkladu Nejvyššího správního soudu, který nebyl překonán, je v souladu s principy právního státu. Nejvyšší správní soud je ve svém výkladu dosud konzistentní – naposledy Nejvyšší správní soud tento výklad potvrdil ve svém rozsudku č.j. 3 As 124/2018-61 ze dne 24. 9. 2020, kdy opětovně uvedl, že „…správní orgány nepochybily, umožnily-li stěžovateli pouze fyzické nahlížení do spisu, neboť povinnost zajistit účastníkům vzdálený přístup ke spisové dokumentaci jim žádný právní předpis neukládá.“

Cesta, jak dosáhnout dálkové nahlížení do spisu stavebního úřadu, je tak jasná, a to cestou legislativní změny ustanovení § 38 správního řádu. Tato úprava by však měla být řešena v rámci komplexní úpravy vedení řízení, jelikož zejména u věcí řešených stavebními úřady je nutné počítat i u základních věcí s obsáhlými podklady pro řízení, u nichž je nutné počítat se základním problémem „někdo to musí převést do elektronické formy.“

Určitou naději pro postupy ve stavebních věcech lze shledat v nové úpravě zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, který vymezuje ve svém § 270 evidenci stavebních postupů, § 271 evidenci elektronických dokumentací a do těchto podle svého § 272 umožňuje přístup osobám mající právo nahlížet do spisu. Avšak tato úprava dosud není účinná a nejsou k ní prováděcí předpisy, a proto teprve čas ukáže, jestli bude dostatečná.

[1] Stanovisko Veřejného ochránce práv ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 2600/2018/VOP, č.j. KVOP-18350/2018

[2] Stanovisko Veřejného ochránce práv ze dne 10. 8. 2018, sp. zn. 2600/2018/VOP, č.j. KVOP-35383/2018

[3] Stanovisko ministra vnitra ze dne 18. 5. 2018, č.j. MV-49813-3/LG-2018

[4] Stanovisko ministra vnitra ze dne 30. 8. 2018, č.j. MV-49813-6/LG-2018