Koncepce nového stavebního zákona

Návrh nového stavebního zákona je koncipován do třinácti částí, a to: úvodní ustanovení, organizace a výkon veřejné správy, územní plánování, stavební právo hmotné, vyvlastnění, stavební řád, informační systémy veřejné správy, výkon činnosti autorizovaných inspektorů, kontrola a opatření k nápravě, přestupky, soudní přezkum, společná, závěrečná a přechodná ustanovení a účinnost.

Základním rozdílem oproti stávající úpravě stavebního práva je skutečnost, že definice pojmů stavebního práva se ve značné míře přesouvají z úpravy v prováděcích vyhláškách do úvodních ustanovení, což lze vnímat jako pozitivní změnu, která usnadní především orientaci v používané terminologii, aniž by bylo nutné dohledávat základní pojmy v několika předpisech. Stejnou měrou lze považovat za přínosné zakotvení obsahu a struktury územně plánovací dokumentace v přílohách nového stavebního zákona, Vymezení drobných, jednoduchých a vyhrazených staveb rovněž v přílohách nového stavební zákona lze rovněž vnímat pozitivně, byť s jistou dávkou opatrnosti, jelikož se jedná o nový postup, u něhož v případě potřeby nápravy bude nutné projít celým legislativním procesem pro schválení novely zákona.

Organizace a výkon veřejné správy upravuje novou systematiku stavebních úřadů a jejich působnost. Byť se jedná o značně diskutované téma, zejména po vyjasnění otázek spojených s územními pracovišti krajských stavebních úřadů, lze v návrhu spatřit pozitivní vývoj ke zjednodušení složitého systému.

Část týkající se územního plánování především přináší obecné sjednocení procesu přijímání územně plánovací dokumentace, který je ve stávajícím stavebním zákoně upraven jednotlivě pro každý druh územně plánovací dokumentace.

Stavební právo hmotné představuje obecnou úpravu podmínek, práv a povinností vztahující se ke konkrétní správní činnosti, která částečně přejímá úpravu ze stávajících prováděcích vyhlášek. Část týkající se vyvlastnění je v podstatě přejímána ze stávající právní úpravy.

Stavební řád vyjímá ze stávající úpravy územního plánovaní územní rozhodování a vkládá jej do stejné části s dnešní úpravou stavebního řádu. Tento krok lze vnímat jako logický, jelikož územní rozhodování, jakožto konkrétní výkon správy, zařazen do územního plánování, které lze vnímat jako abstraktně konkrétní. Zároveň dochází ke sjednocení procesu pro stavby vyžadující umístění a povolení tak, že se o věci vede jen jedno řízení.

Informační systémy veřejné správy představují základy digitalizace státní správy na stavebně právním úseku a tento posun by mohl být skutečně pozitivním přínosem pro urychlení postupů ve stavebním právu. Zbylé části návrhu stavebního zákona pak představují standardní vymezení možnosti kontrol, přestupků, přechodných ustanovení a účinnosti návrhu stavebního zákona.